Habešská kočka (Abyssinian) patří mezi krátkosrstá plemena

Doba vzniku: po roce 1860
Země původu: Etiopie
Předkové: habešské domácí a pouliční kočky
Váhové rozpětí: 4-7,5 kg
Povaha: obezřetná a samostatná
Znaky plemene: družná, tichá, aktivní, občasná péče
Chovatelské organizace: GCCF, FIFé, CFA, TICA

Habešská kočka je typická téměř průsvitnou barvou srsti jež je způsobena jediným genem, který byl poprvé pozorován právě u habešské kočky. Na každém chlupu je několik tmavých proužků rozložených na světlejším pozadí, takže vzniká dojem kropenatosti, tickingu.

Charakter.

Habešské kočky jsou extrovertní, svéhlavé a inteligentní kočky. Nejsou příliš dotěrné, ale disponují zvláštním elegantním způsobem, jak svému pánovi něco zřetelně sdělit. Nepoužívají k tomu příliš svůj jemný hlas, protože habešské kočky nejsou hlučné. Habešské kočky jsou skutečnými osobnostmi. Potřebují hodně kontaktu se členy rodiny, aby se cítily dobře, a určitě by chřadly nebo protestovaly, kdyby byly celý den ponechány svému osudu. Měly by také tvořit součást rodiny, protože chtějí být zapojeny do všeho dění. S ostatnímy kočkami vycházejí zpravidla dost dobře a také s psy dokážou uzavřít přítelství na život a na smrt. Kocouři jsou obecně o něco dobromyslnější než kočky, které si při styku s ostatními kočkami stojí více na svém. Většina chovatelů nemá habešských koček mnoho, protože vyžadují hodně pozornosti. Habešské kočce nemůžete udělat nic horšího, než ji zavřete v malém prostoru. Tyto kočky jsou známé svou inteligencí a chytrostí, ale také zvědavostí. Navzdory této zvědavosti je průměrný zástupce tohoto plemena dosti opatrný. Habešské kočky jsou totiž rozumné a nerady na sebe berou riziko, pokud to není nutné. Jsou hravé a podnikavé. Můžete jim dát pořádný šplhací a škrábací kůl, aby se vyřádily, nebo do venkovního výběhu dát několi kmenů, aby tam mohly lézt. Když si kočky dohrají, přijdou si rády lehnout k vám na klín, abyste je hladili a mazlili se s nimi.

Historie plemene

Zbarvení srsti habešanek představuje dokonalé maskování v suchých, sluncem spálených oblastech severní Afriky. Zakladatelky včetně kočky jménem Zula byly do Británie dovezeny z Habeše (dnešní Etiopie) po habešské válce v roce 1868. Habešská kočka je neobyčejně podobná zvířatům na staroegyptských malbách a je pravděpodobně, že se ticking objevil už před tisíci lety. Plemeno bylo uznáno v roce 1882, ale na počátku 20. století ve Velké Británii téměř vyhynulo. Ve třicátých letech však bylo znovu vyšlechtěno ve Spojených státech a ve Francii. Dnes je pátým nejpopulárnějším v Severní Americe.Standardy se značně liší. Evropské kočky jsou podobné orientálkám a mají větší počet barevných variet.

Hlava habešské kočky je klínovitá. Mírný stop je vidět na profilu hlavy. Okrouhlé oči mandlového tvaru mohou být zelené, oříškové nebo jantarové. Tmavé okraje víček se odrážejí od světlejších brýlí. U očí proužek "maskara". Výrazné čelní pruhy. Uši jsou velké a vyklenuté, v ideálním případě se štětičkami. Nos a brada leží na kolmici. Brada má být krémová, ale může být i bílá. Na krku je přijatelný pouze jemně naznačený náhrdelník na krku. Trup středně velký a svalnatý. Nohy štíhlé, elegantní, přiměřeně dlouhé. Tlapky malé. Půvabně se zužující ocas, je stejně dlouhý jako tělo. Špička ocasu je tmavá v barvě tickingu. Srst přilehlá, jemná ale ne měkká. Ticking - nejméně čtyři proužky na každém chlupu dodávají zvířeti tmavší barvu. Na spodní části ticking chybí.

BARVY PLEMENE

Ticking - Divoké, červené, modré, plavé (čokoládové, pohlavně vázané červené, lila, krémové, želvovinové, skořicové, modré a plavé)

Stříbřitě žíhaná (s tickingem)
Všechny barvy standardu žíhané (krémová, čokoládová) 

BARVY uznávané v České republice.

Barva divoká neboli ruddy.
Divoká barva, označovaná také názvem "ruddy", je nejznámější a nejčastěji se vyskytující barvou. Srst má teplý, červenohnědý základ s černým tickingem. Dříve se toto zbarvení srovnávalo s divokým králíkem a tomuto plemeni se říkalo "zaječí" nebo "králičí" kočka. Tomotu zbarvení se říká aguti, kdy je každý chlup barevně příčně proužkovaný nebo tečkovaný. Střídají se proužky v základním zbarvení s s proužky žlutými nebo bílými. Polštářky tlapek a zadní strana zadních nohou jsou u divoce zbarvené habešské kočky vždy černé.

Barva červenohnědá neboli sorrel.
Kdysi se ve všech organizacích označovala tato barva jako sorrel neboli ryzá. Ve Velké Británii platí označení dodnes. Nejde ovšem o červenou barvu podmíněnou pohlavím, ale o recesivní světle hnědou, která se u většiny plemen označuje jako skořicová nebo meruňková. Rovněž sorrel je známou barvou. Zde je základní barvou srsti při divoké barvě také červenohnědá, ale ticking na srsti, polštářcích tlapek a zadní straně zadních nohou není černý, ale skořicově zbarvený.

Barva modrá.
Tato zředěná barva se projevuje na spodní části světlou barvou ovesné mouky, jež si však uchovává teplý odstín. Modrošedý ticking na zbytku těla je výrazný. Stejně jako klasická habešská má i polštářky tlapek v barvě černé. Modrá forma habešských koček bývala poměrně vzácná, dnes však lze tuto barve snadno získat. 

Barva plavá neboli beige fawn.
Habešské kočky s plavě zbarvenou srstí se vyskytují ještě relativně málo. Základní barvou jejich srsti je světle krémová s tmavě krémovým tickingem. "Holínky" a polštářky tlapek jsou zbarveny teple tmavě krémově. Plavá je zředění barvy sorrel.